Anglický setr
Historie
Setři zřejmě pocházejí patrně z křížení pointera se španěly, ale také francouzskými a španělskými ohaři, jehož cílem bylo zaručit zachování vrozené vlastnosti – vystavování (tj. zastavení před zvěří), která byla známa již z doby před naším letopočtem. Název „setr“ je z anglického „to set“ – přikrčit, sednout. Takto se uplatňovali setři především v dobách, kdy se zvěř chytala do sítí a lovečtí psi zůstali v této poloze přikryti sítí spolu se zvěří. Poté byli setři chováni pro lovecké vlastnosti bez ohledu na vzhled. Byli využíváni především pro kvalitní „vystavování“ a hledání drobné zvěře (koroptve, křepelky) na velké vzdálenosti. Na aportování zvěře střelené byli používáni spíše španělé a především statnější retrívři. Plemeno jako takové vyšlechtil reverend Harrison na konci 18. století, šlo mu však spíše o praktické vlastnosti, než o vzhled. Vzhledem setrů a zejména jejich barevnými rázy se začal chov zabývat až od roku 1830. O dnešní podobu Anglického setra jako elegantního štíhlého psa se zasloužili Edward Lawerack, který položil základy moderní chovné linie, a jeho následník Purcell Llewellin. První výstavou, na níž účinkovali angličtí setři, je výstava, která proběhla v Newcastlu 28. ledna 1859. Setr pocházející z jižní Anglie má bílou barvu s většími či menšími tečkami, stříkanci a plotnami barvy citrónově žluté (lemon belton), oranžové (orange belton), játrově hnědé (liver belton), černé (blue belton) nebo trikolor. Přednost se dává jemně stříkané srsti po celém těle (belton) před velkými barevnými plotnami. Toto zbarvení je dochováno dodnes.
Povaha
Anglický setr, podobně jako ostatní setři, je osudově poznamenán jistou dvoupólovostí své bytosti. Na jedné straně je to nesmírně atraktivní, milé a přátelské zvíře, což by z něj činilo ideálního rodinného a společenského psa. Na straně druhé však zůstává vášnivým lovcem s velmi silně vyvinutými loveckými instinkty. To si bohužel neuvědomují lidé, kterým učaroval působivý zjev anglického setra a pořizují si ho jako okrasu a domácího mazlíčka. Chovat anglického setra výhradně jako rodinného psa není sice vyloučené, ale pokud se má cítit dobře, vyžaduje to ze strany majitele značné oběti. Tento pes potřebuje denně minimálně dvě hodiny volného pohybu v přírodě, což ovšem i při dostatku dobré vůle a času přináší (vzhledem k už zmíněné lovecké náruživosti) mnoho problémů a především nebezpečí pro psa samotného. Jediným řešením zde je důsledná výchova od nejútlejšího věku, ústící v dokonalou ovladatelnost včetně přivolání. Každý, kdo si chce pořídit anglického setra, by měl být fyzicky zdatný a sportovně založený, měl by mít hodně volného času a schopnost psa vycvičit. V takovém případě lze i toto plemeno doporučit jako rodinného psa.
Doménou anglického setra však i dnes zůstává lov, pro který má ty nejlepší předpoklady: vynikající nos (exceluje při práci s vysokým nosem), dokonalé "manýry" (tedy schopnost vystavovat), ochotu aportovat, temperament, rychlost i vytrvalost. Tvrdí se, že anglický setr je ze všech setrů nejovladatelnější a že se nejlépe cvičí. Používá se při polních, ale i vodních pracech. Při správném výcviku může tento někdejší specialista skládat i všestranné zkoušky ohařů.